OSTRAVSKÁ BĚŽECKÁ ŠKOLA MK SEITL

Běžecké tréninky pro muži, ženy i skupiny. Poradíme vám správnou techniku běhu, jak správně dýchat, jak správně došlápnout nebo jak se zbavit křeče v boku. Všichni jsou vítaní. K dispozici je veškeré zázemí jako jsou šatny, sprchy.

Kurz pro začátečníky

Chcete se naučit běhat úplně od začátku, nechcete to vzdát po pár uběhnutých metrech. Ukážeme vám jak na to.

Kurz pro mírně pokročilé

Chcete se naučit běhat delší trasy, uběhnete více jak 30minut v kuse, chcete zlepši techniku. Ukážeme vám jak na to.

Individuální tréninky

Chcete zlepšit vytrvalost, techniku nebo rychlost. Ukážeme a poradíme jak na to.

veřejné běžecké tréninky

  • Bez rezervace si přijď zaběhat
  • Tréninky v délce 75 min.
  • Probereme různá běžecká témata od došlapu až po dýchání
  • Dozvíš se vše co tě zajímá
  • Menší skupina běžců a běžkyň, kde se ti bude věnovat trenér
  • K dispozici veškeré zázemí
  • Skvělý pocit z tréninku

začátečníci

PONDĚLÍ v 16:45

mírně pokročilí

PONDĚLÍ v 18:00

ÚTERÝ v 17:00

místo konání

trenérka PETRA PASTOROVÁ

běžkyně, několika násobná mistryně v maratonu a pulmaratonu a motivátor

Běh do mého života patřil od dětství jako přirozená součást každodenních činností. Prý jsem jako sedmiměsíční mimino začala nejdřív běhat a až následně poté zkoušela chodit a sedět. Svou mámu mám ve svých vzpomínkách velmi často v poklusu – na vlak do práce a zpět s taškami v rukou minimálně svižnou chůzi.

 Na druhém stupni ZŠ můj běh povýšil – kromě každodenního stíhání vlaku do školy jsem ráno vstávala ve 4:30, abych vyběhla do polí – bavilo mě to tehdy a baví mě to i nyní. Ale kromě krátké epizody mých tréninků v atletice v FM asi do puberty (musela jsem z vesnice dojíždět) jsem cíleně netrénovala. Až asi do mých 30 let, kdy při třech celkem „živých” synech jsem opět začala pobíhat po lesích a polích :-), ať si vyčistím hlavu. Hlavním impulzem postavit se na startovní čáru pro mě bylo mé (celkem přehnané) povzbuzování nejstaršího syna na jeho dětském závodě v přespolním běhu, kde on si před cílovou čárou skákal a ukazoval na své spolužáky. Celkem mě to dohřálo a řekla jsem si: Tak si to zkus! Vznikla z toho má první desítka za 54 minut, po níž jsem byla vyřízená ještě několik dní, ale – to už možná znáte i vy – chytlo mě to. Začala jsem závidět svým synům, že mají ve svých sportech trenéry, zúčastňují se soustředění – prostě mají možnost dělat to, co je baví naplno. Nevěděla jsem o běhu skoro nic, nevěděla jsem např. co je tempo, že existují boty tempové, krosové. Na svém 1. maratonu v Ostravě-Třebovicích jsem vlastně ani nevěděla, kolik měří, jen že asi bude dlouhý. Chtěla jsem ale vědět víc, i proto jsem začala trénovat s Alenou Peterkovou (držitelkou rekordů ČR od desítky po maraton) a můj trénink dostal strukturu, dost jsem se naučila, získala tituly mistryně ČR v půlmaratonu i maratonu, pokoušela se plnit limity na OH i MS v maratonu. Musela jsem se však vypořádat s přicházejícími zdravotními komplikacemi, které mě víceméně omezují v mé zálibě dodnes. Běh je však má vášeň. Jsem také ráda, že se všemi svými syny nás sport na vrcholové úrovni spojuje. To se mi na běhu a sportu obecně líbí – že dokáže spojovat různé lidi, komunity, národy i kultury.